Umělý trávník na balkoně vypadá jako bezúdržbové řešení, dokud se po prvním větším dešti nezačne z podloží linout zatuchlý zápach. Příčina nebývá v trávníku samotném, ale v tom, co se děje pod ním. Pokud voda nemá kam odtékat, zůstává v podkladu, rozpouští nečistoty a vytváří ideální prostředí pro bakterie a plísně. Drenážní vrstva proto není volitelný doplněk, ale základní podmínka, aby instalace vydržela více než jednu sezónu.

Na betonovou nebo dlaždicovou podlahu balkonu se pokládá několik vrstev. První je separační fólie, která zabrání přímému kontaktu s podkladem. Následuje drenážní rohož s nopy nebo deska s kanálky, která odvádí vodu do okraje a dál do odpadu. Na ni přijde filtrační geotextilie, jež zadrží jemné částice, a teprve potom samotný trávník. Štěrk jako drenáž se na balkon nehodí, protože je těžký a při menším sklonu voda stejně zůstává uvnitř. Právě v této skladbě se dělá nejvíc chyb, a pokud chcete vědět, co se pod trávníkem děje po dešti, podívejte se na umělý trávník na lodžii a jeho chování v praxi.

Samotná drenáž ale nestačí. Voda musí mít kam odtéct, takže je potřeba zajistit spád alespoň jedno procento směrem k odpadu nebo k okraji. Pokud balkon odpad nemá, řešením je sběrná vanička nebo odvodnění do okapnice. Důležité je také nechat trávník po dešti proschnout, protože vlhko pod ním podporuje růst mikroorganismů. Pravidelná kontrola a čištění drenážní vrstvy jednou za čas zabrání tomu, aby se kanálky ucely listím a prachem.

Hniloba a zápach nevznikají samy od sebe. Jsou výsledkem stojící vody, nedostatečného větrání a zanedbané údržby. Kdo podcení přípravu podkladu, bude muset trávník dřív nebo později strhnout a začít znovu. Kdo naopak investuje do pořádné drenážní vrstvy, získá suchý, čistý a bezpečný povrch, na kterém se dá chodit bosky i po vydatném dešti.