Podkrovní byt má své kouzlo, ale také úskalí, která se podepisují na zádech. Šikminy srazí strop na metr i méně, a tak člověk neustále uhýbá, krčí se nebo se naklání do stran. Právě tyto opakované pohyby ve stísněném prostoru vedou k přetížení krční a bederní páteře. Klíčem je rozmístit nábytek podle výšky stropu a podle toho, kde skutečně stojíte, sedíte a manipulujete s věcmi. Pravidlo je jednoduché: kam se vejdete vzpřímeně, tam patří činnosti, které vyžadují pohyb. Kde je strop nízký, tam nepatří nic, co byste museli obcházet.

Nejčastější chybou je postel nebo pracovní stůl přímo pod šikminu. Ráno vstáváte s hlavou uhnutou ke straně, u stolu sedíte zkroucení, protože se nemůžete narovnat. Přitom stačí postel otočit tak, aby delší strana kopírovala nízký prostor, a pracovní místo přesunout do nevyššího bodu podkroví. Právě do nízkých zón pod šikminami se hodí umístit nízké zóny pod šikminami jako úložné boxy, komody nebo čtecí koutek s polštáři. Tím uvolníte výškově plnohodnotná místa pro činnosti, při kterých musíte stát rovně.

Druhým pilířem je výška pracovní desky a židle. V podkroví často končíme u jídelního stolu, který je buď příliš vysoký, nebo příliš nízký, protože se snažíme vecpat ho mezi šikminy. Ergonomická výška sedu je taková, aby chodidla spočívala celou plochou na podlaze a kolena svírala pravý úhel. Pokud to prostor nedovolí, použijte podnožku a stolek s nastavitelnou výškou. Stejně tak kuchyňská linka pod šikminou nemá smysl, pokud u ní musíte stát shrbení. Lepší je přesunout vaření do vyšší části dispozice a nízký prostor věnovat spíži nebo odkládacím plochám.

Nezapomínejte ani na světlo a větrání. Špatné osvětlení nutí člověka předklánět se a kroutit krk, což se po hodině projeví jako tupá bolest mezi lopatkami. Do nízkých zón dejte nástěnné lampičky nebo páskové LED osvětlení, které nesvítí do očí. Pravidelné protažení a vědomé narovnání zad během dne udělá víc než jakýkoli ergonomický gadget. Podkroví není nepřítel, jen vyžaduje jiné uspořádání než klasický byt.